Nová generace

Prodloužený víkend jsem strávila z určité části i pracovně. Hodně času sjem strávila opravováním a přípravami. Zjistila jsem, že mě baví opravovat testy, ale ubíjí mě opravování slohovek, čtenářských deníků a podobných esejí. Ještě, že jsem češtinář. Haha. Část práce ale byla povinně volitelná - vrhla jsem se na zahradní práce.

Už třetím rokem jsem se rozhodla podojit půdu o nějaké ty plody. První rok byl bohatý na rajčata. Loni jsme se na jaře potýkali se záplavou salátů. Čekám, co se přihodí tentokrát, protože každý rok mě něco překvapí.

Musím přiznat, že zatím to vypadá na rajčatové tsunami, pokud budu ve své úvaze vycházet z počtu rostlinek, které mi vyklíčily. Já totiž nepěstuju z flancků, nene. Tlapka si radši v půlce února zamarasí celý parapet kelímky od jogurtu a sadbovači, aby si je mohla vypiplat už od semínek. Saláty mi letos vyrostly asi čtyři, takové nitěnky, co jsem je po přesazení na záhonek ve skleníku už ani nenašla. Takže jsem radši zasela novou várku. Domnívám se však, že minimálně děda doufá, že letos mi to nevyjde. Loni museli ze slátů vařit už i polévku.

Komu se daří, to jsou papriky. Mám jich asi patnáct a i když jsou zatím nizoučké, vypadají docela statně a životaschopně. Vkládám v ně veškeré své naděje. Jen kdyby mezi nimi, potvorami, byly i nějaké červené. Loni jsem měla jen bílé, což není moje oblíbená varianta.

Neskutečnou kvantitativní převahu však rozhodně mají rajčata. Vyrostlo mi jich hrozně, hrozně moc. Osázela jsem zbytek skleníku, balkon, vědro a několik truhlíků. Na každé místo sázím svazeček dvou až tří rostlinek a přežij, kdo můžeš. Což zase takové zástupy nebudou. Ještě jsem si nezvykla, že rostlinky po přesazení prostě lehnou, jako by se už neměly nikdy napřímit. Většina mého záhonu momentálně vypadá, jako by se rozhodla spíše začít pracovat na své kariéře fosilního paliva, než jako sazenice budoucí rajčatové úrody. Člověk by ty mrchy i pomazlil, aby věděly, že má cenu snažit se vyrůst. A ony místo toho začnou radši tlet. No, je to jednodušší. Taky bych občas radši tlela.

Kromě toho mám vysety ještě bylinky, mochyně a v bývalém hřbetu na pečení zkouší své štěstí tři semínka dýně. Loňský model dýňového ferrari mě nadchl, navzdory nevhodným připomínkám většiny rodiny. Oni celkově dost rýpou, ale jak se pak hlásí k úrodě!

Tak držte palce, ať jim letos úrodou zavřou pusu. :)

Krásné jaro plné zeleně (alergikům bez pylu),

Tlapka